Karel Hanzlík: Nejsem žádný politický amatér

Články, projevy, názory

Autor: Karel Hanzlík, starosta MČ Praha 16, kandidát ODS v Praze číslo 4

Kandidátem Prahy 5 pro předčasné volby do PSP ČR je úspěšný starosta Radotína, Mgr. Karel Hanzlík. Jaký má recept pro svou politiku a s jakými prioritami vstupuje do voleb?

Pane starosto, stanul jste na čtvrtém místě pražské kandidátky ODS do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jak vnímáte svou kandidaturu za stranu, která se potýká s dlouhodobou krizí a propadem voličských preferencí?

ODS rozděluji na tři části.
Jednu část tvoří vedení ODS, členové na vrcholných politických pozicích a skupina lidí, která je obklopuje a má možnost je bezprostředně ovlivňovat. Tato část musí nutně projít renesancí.
Druhá část ODS, to jsou komunální politici. Jsou to mnohdy velmi úspěšní a ve svém okolí oblíbení politici s jasnými a srozumitelnými cíli, které systematicky naplňují.
Třetí částí ODS je stále početná členská základna ODS, jež je – a jak mohu osobně potvrdit – s vývojem strany v posledních letech velice nespokojená.
Cítím pro svou kandidaturu, kterou jsem přijal s maximální pokorou, velmi silnou podporu nejen kolegů starostů, radních a zastupitelů, ale i členské základny, a především, a to je pro mě nejdůležitější, lidí v mém okolí. Ti mi dávají zpětnou vazbu, bez které se žádná politika neobejde, má-li být úspěšná a smysluplná.

Takže jste toho názoru, že za všechny problémy ODS mohou její vrcholní politici?

Takové hodnocení by samozřejmě bylo alibistické. Problémy měla ODS i s komunálními představiteli. A myslím, že Pražanům není třeba připomínat některá kontroverzní jména, která v naší straně, potažmo v politice, neměla vůbec nikdy figurovat. Přesto jsem toho názoru, že ohništěm problému ODS je ona definovaná první část ODS. Nevěřím tomu, že ODS je programově vyčpělá a neví, co svým voličům nabídnout.
Zeptejte se řadových členů ODS, porozhlédněte se po obcích a městech se starosty za ODS. Tam všude jsou zakořeněné pravicové, konzervativní myšlenky, tam se dělá politika ODS v praxi, a hlavně pro lidi. Proto tvrdím, že ODS se sice potýká s krizí, ale rozhodně neumírá!

Do čela městské části Praha 16 (Radotín) jste se dostal v roce 2006. O čtyři roky později jste obhájil svou pozici s nejlepším výsledkem ODS v Praze. Jak ovlivnil tento výsledek vaše kroky v pozici starosty i v rozhodování o kandidatuře do Poslanecké sněmovny?

Podpora 66,67 % voličů v době, kdy už se ODS potýkala s krizí, byla pro mě odměnou a prověrkou toho, že jsme s kolegy na radnici naše cíle uvedli ve správný směr. Úspěch ve volbách pro mě nebyl novou výzvou. Právě naopak. Co bych měl měnit na tom, že se k Radotínským snažím chovat stejně férově jako v roce 1994, kdy mě občané zvolili do zastupitelstva? Co bych měl měnit na tom, že plním to, co slíbím, a slibuji pouze to, co se dá splnit? K Radotínským se chovám otevřeně a oni mi oplácejí stejnou mincí. Otevřeně mi vyjadřují podporu, i když nyní mají obavy, že jim „uteču“ někam do Poslanecké sněmovny a rázem zapomenu na své politické zásady. A já prohlašuji, že mé politické i osobní zásady jsou silně vázány na mé životní postoje, takže si nějaké politické přemety vůbec nepřipouštím. To, že dostanu podporu od svých kolegů, abych mohl i při svém případném fungování v Poslanecké sněmovně nadále zastávat post starosty, to bylo pro mne zásadní v mém rozhodování, zda mám kývnout na svoji kandidaturu. Cítím totiž obrovskou zodpovědnost ke všem radotínským občanům, kteří mi po celou dobu a i v posledních komunálních volbách vyjádřili opět takovou podporu, kterou jsem dosáhl historicky nejvyššího počtu preferenčních hlasů volených zástupců do radotínské samosprávy. Radotín je prostě pro mě srdeční záležitost.

Co slíbíte svým voličům jako kandidát na poslance?

Jsem vystudovaný kantor a sportovec. Absolvoval jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Sportu a práci s mládeží se osobně věnuji dlouhodobě a obě oblasti významně podporuji v rámci svých aktivit v pozici komunálního politika. Bezpochyby za jeden z největších úspěchů považuji například otevření nové sportovní haly v naší městské části a nebo to, že jsme schopni flexibilně reagovat, na základě vývoje demografické křivky, na poptávku na umístění dětí do školek a škol zvyšováním kapacity v zařízeních. Mým úkolem v pozici poslance, který se specializuje na sport a tělovýchovu, bude především zefektivnit systém podpory sportu. V ČR se sdružuje 20 000 sportovních klubů a přes 120 národních svazů se zhruba 2,5 miliony členů. To jsou úžasná čísla, která deklarují význam sportu v naší zemi. A tomu chci věnovat svou pozornost. V případě oblasti školství bych se rád přičinil o tzv. zoptimalizování systému. Mnozí registrujeme, že se stát zcela vzdal gestora a regulátora českého školství, které se svými výsledky neustále propadá v konfrontaci s jinými evropskými zeměmi. Může za to fakt, že do sítě především středních škol přibyla, díky akreditaci od ministerstva školství, celá řada privátních výchovně vzdělávacích subjektů, ve kterých mnohdy není vzdělání ani tak na prvním místě. Spíše se jedná o podnikatelský záměr, na nějž stát přispívá normativně přidělovanými finančními prostředky dle počtu evidovaných žáků. Logicky pak nastává situace, že se mnohé školy v tomto konkurenčním prostředí „předhánějí“ a snižují nároky na přijetí. Výsledkem je nižší úroveň celého vzdělávacího procesu včetně devalvace konečné maturity, úbytek odborných učilišť, po kterých z výše uvedeného není poptávka. Střední školy tak produkují budoucí nezaměstnané, přitom je na trhu práce obrovská poptávka po celé řadě odborně vyučených profesí, které dnes v České republice zastávají pracovní síly především z východu a jihovýchodu Evropy.

Sport dozajista významným společenským fenoménem v naší zemi je. Jak jej však může podpořit stát, který se potýká s nedostatkem financí?

Podpora sportu přece nespočívá pouze ve vytahování peněz z kapes daňových poplatníků! Nejsem žádný politický amatér, který naslibuje spousty peněz do sportu. Stát se bezpochyby musí finančně podílet na podpoře sportu. Avšak jeho hlavní role spočívá především ve vytvoření podmínek pro fungování sportovních svazů a dalších organizací. Role státu jako mecenáše by se měla co nejrozumněji usměrnit funkčním systémem, který svazům umožní co nejvyšší míru samofinancovatelnosti. Stát nechť participuje na přípravách na významné sportovní akce s mezinárodním rozsahem, nechť podporuje sportovní infrastrukturu, vytvoří podmínky pro specializovanou zdravotní péči pro naše sportovce, podporuje sport a tělovýchovu ve školách, sport seniorů i zdravotně postižených. Nedostatky vidím v přípravě a rozvoji talentované mládeže, která postrádá koncepci. Rád bych, aby existovala návaznost sportovní přípravy od 6 do 19 let.

Mluvíme tady o nastavení funkčního systému a efektivních podmínek pro rozvoj sportu. Ve srovnání s konkrétními, hmatatelnými výsledky, které můžete prokazovat jako starosta, jsou to cíle spíše abstraktní, voličům obtížněji sdělitelné. Jste připravený na to, že se může diametrálně změnit hodnocení ze strany vašich dosavadních příznivců?

To je otázka velmi spekulativní. Poslancem jsem se ještě nestal. A pozici starosty díky podpoře a pochopení mých kolegů neopouštím. Mrzelo by mě, kdybych nemohl dokončit rozdělanou práci. Ale máte pravdu v tom, že role poslance se v dnešní době jeví jako role nevděčná a nečitelná. Jestliže však s politikou začínáte takzvaně od píky, stanovíte si pevné životní a politické cíle a priority, děláte uvážlivé, srozumitelné a férové kroky, věřím, že jen tak nezmizíte v propadlišti dějin. Mám-li být upřímný, posun v mé politické kariéře, pokud byla doposud hodnocena kladně, považuji za přirozený. Všechno má svůj začátek i konec. S vědomím toho přistupuji dalším zítřkům vstříc se zdravým sebevědomím a pokorou.