Jak dál v Praze na kole?

Články, projevy, názory

Autor: Jaroslav Bartoš

Slavnostní Velkou cyklojízdou 22.září skončila symbolicky další pražská cyklistická sezóna. Oněch cca 5 000 cyklistů projelo městskými částmi podle plánu bez problémů či jakýchkoliv závad. Počet cyklistů se zdá být obrovský, leč z miliónu obyvatel to není až tak závratná suma. Nejpilnější cyklisté v ČR, obyvatelé Břeclavi, mají skóre jeden z pěti obyvatel, kteří sednou denně na kolo. Přesto se leckdy zdá, že cyklistika v Praze zažívá trvalý vzestup a může výrazně a pozitivně ovlivnit životní prostředí.
Cyklistika je v současnosti velice populární špičkový i rekreační sport. Ve velkých městských aglomeracích je cyklistice, zde již zvané cyklodoprava, hlavně odbornou veřejností přisuzována jedna z důležitých rolí v boji proti zhoršujícímu se životnímu prostředí. Cyklodoprava nezatěžuje ovzduší žádnými emisemi, je prakticky bezhlučná a má pozitivní vliv na zdraví provozovatele. V tomto duchu je vnímána a propagována i v Praze, a to bez ohledu na specifické místní podmínky, tolik odlišné od ostatních měst, kde je velice populární. Zásadní rozdíl mezi např. městy v Polabí či na Jižní Moravě, kde je cyklodoprava nejoblíbenější, je terénní profil měst. V prvním případě se jedná o města ležící v nížinách, kdežto Praha je vyloženě kopcovité město. Z toho plyne i druh používaných bicyklů a věková skladba cyklistů. V nížinných městech se používají kola pro praktické účely jako je např doprava nákladů či dětí v běžném životě. Dovézt na kole soudek piva, maso na grilování, nebo i rozbité okno ke sklenáři je zde normální. K tomu slouží převážně kola bez přehazovačky opatřená nosiči a košíky pro dopravu nákladu. Na kole se zde jezdí od dětství až po pokročilý věk a to prakticky kamkoliv, od školy přes porodnici, do práce i za zábavou . Oproti tomu v Praze se používají kola vyloženě sportovní, horská či trekingová, a to z důvodu jízdy výškově náročným terénem. Zdejší cyklista už mimo sebe tady neuveze nic a díky náročnému terénu jezdí převážně mladí lidé v dobré fyzické kondici, kteří se výborně orientují v silničním provoze a dokonale znají jeho pravidla. Tito sportovci také nepřejedou celou Prahu za každodenními povinnostmi jako jejich kolegové v menších městech. Ono to díky rozloze je skoro nemožné. Dalším problémem v Praze je vysoký stupeň motorizace a nevyhovující, poměrně úzké ulice a třídy, kam vměstnat tramvajovou dopravu s individuální a k tomu přidat cyklostezku je zhola nemožné. Také stupeň zamoření zdejšího ovzduší všemi možnými a pro život i nebezpečnými látkami není pro aktivní sportování v tomto městě to pravé ořechové. Pro lepší pochopení pojmů je třeba i vysvětlit rozdíl mezi cyklostezkou a cyklopruhem. Cyklostezka je v původním popisu fyzicky oddělená komunikace pro cyklisty od ostatních komunikací. Cyklopruh je onen pruh namalovaný na vozovce, který ale z hlediska bezpečnosti cyklistů nic neřeší, ale jeho instalace není samozřejmě zdarma. Cyklostezky vznikají tam, kde pro množství cyklistů na silnici není možné zajistit plynulou a bezpečnou jízdu pro ostatní uživatele. Klasický příklad je např. cyklostezka vybudovaná mimo komunikaci, která vede z Pardubic do chemických závodů v Semtíně. Denní počet cyklistů, kteří ji denně užívají je vyšší než počet účastníků Velké cyklojízdy. Údajně plusovým bodem pro užívání kola je nepřesné tvrzení, že každý cyklista který použije kolo místo autobusu, odejme tím poměrnou část spalin z motoru autobusu. Jenže pokles spotřeby autobusu lze měřit až od minimálně 20% chybějících pasažérů. A nakonec ještě jeden fakt. Po Praze jezdí profesionální cyklisté, mesengeři, pro které je jízda na kole prostředkem k jejich obživě. Zaznamenali jsme v minulosti jejich aktivity pro budování cyklostezek? Tolik jedna strana mince, ta která se může nazývat i snahou o prosazení svých zájmů ať to stojí co to stojí, hlavně když z toho bude politický a mediální užitek.
Co ale vymyslet pro ty, kteří chtějí skutečně kolo používat pouze pro svoji zábavu a sportovní vyžití? Pro ty, kteří netouží sportovat na ulicích plných aut, smogu a podobných znaků vyspělé společnosti? Hlavní město Praha je svojí rozlohou a počtem obyvatel největší v ČR a proto i zde se musí najít nejen dostatek financí, ale hlavně politické vůle, pro vybudování husté sítě cyklostezek v jeho okolí. Souběžně s budováním cyklostezek je třeba zvolit optimální model dopravy pro ty, kteří nehodlají, či ani nemohou jet po Praze na kole k začátku toužené cyklostezky. Mám na mysli děti či seniory, pro které je velice složité dostat se z místa bydliště na jednu z cyklostezek v okolí Prahy jinak než na kole. V budoucnu je tedy potřeba vytvořit takové podmínky, aby se cyklisté i prostředky MHD dostali k začátkům cyklostezek. Zde bych neviděl problém v DP hl.m. Prahy, neboť tuto firmu plně vlastní a řídí MHMP.
Horší situace je s cyklostezkami. Ono postavit pěknou asfaltovou cyklostezku, vedoucí hezkou krajinou dá pořádně zabrat, ale finální dílo je zážitek. Za pravdu mi dají třebas ti, kteří na kole projeli 19 km dlouhou trasu z Chocně do Ústí nad Orlicí a Letohradu. Pro zdar takové stavby jsou nutná urputná jednání s majiteli dotčených pozemků, o projektové dokumentaci a spoustě povolení různých úřadů a institucí ani nemluvím. A nakonec hlavní problém. Kdo a z čeho to zaplatí. Přesto jsem ale přesvědčen, že jedině spojením těchto dvou zásadních podmínek, na jedné straně bezpečná doprava cyklisty k začátku cyklostezky a na straně druhé sama kvalitní cyklostezka, vzniknou kvalitní podmínky pro užívání bicyklů pro sport a zábavu. Jízdu na kole auty a autobusy přeplněné Prahy dle mého názoru nelze s čistým svědomím prohlásit za cokoliv životu prospěšného.