Senátor Tomáš Grulich: Nesmíme rezignovat na demokratický systém

Články, projevy, názory

Autor: Tomáš Grulich - kandidát ODS v senátním obvodě číslo 17

V čase před volbami se s lidmi setkávám častěji než v běžném nevolebním roce. Dostávám mnohdy velmi peprné otázky týkající se politiky obecně, stavu naší společnosti. Pokusím se na ně souhrnně odpovědět. Jde i o moji osobní zpověď politika, který se opět uchází o přízeň voličů.

Snad největší frekvenci má otázka, a to prosím i od přátel stojících mimo politiku, zda mám zapotřebí vstupovat opět do takového bahna, jakým politika je, a proč zrovna, ausgerechnet, za Občanskou demokratickou
stranu?
Ze své profese historika vím, že každá změna systému prochází tu menší, tu větší sinusovkou nadšení a otrávenosti. Vždy to začíná revolučním nadšením, kdy je jasně patrný a sjednocující nepřítel, kterého jsme se zbavili. V našem případě komunismus. Bývá to často nejkrásnější období, všichni vzpomínají na kolektivní cinkání klíči na Letné. Pak nastane všední den, všední starosti, euforie je ta tam. Dochází postupně k sociálním změnám. Lidé, kteří byli na vrcholu bolševické společnosti, taxikáři, zelináři, řezníci, veksláci a komunističtí funkcionáři ztrácejí své výsadní postavení, což je pochopitelně velmi štve a velmi neradi se ho vzdávají. Snaží se přizpůsobit novým pořádkům, ale umějí jen podvádět, podplácet a těžit z výjimečnosti nedostatku. A zde je jádro pudla.
Každá demokratická společnost se opírá o střední vrstvy. Komunistický režim ji úplně zdecimoval. Změna v roce 1948 zasáhla do všech koutů všedního života. Přerušila staletý vývoj společnosti s přirozenou sociální stratifikací. Když v roce 1918 vzniká na rozpadlé habsburské monarchii nové Československo, každodenní život se nemění. Všichni chodí dále do stejných hospod, kaváren, nakupují u stejného řezníka, děti chodí do stejných škol. Znám jednu starší dámu, která chodila do školy ve Štrasburku. Po roce 1989 pojala přání se tam podívat. Chodila po ulicích svého mládí a zastavila se u budovy. „Sem jsem chodila do školy, ale to tenkrát vedly jeptišky, ty už zde nebudou,“ zavzpomínala. Náhle se otevřely dveře a vyšla jeptiška. Ve městě, které jednou bylo v Německu, pak ve Francii, pak zase v nacistickém Německu a pak zase ve Francii, a to během několika desítek let. Všední život se tam neměnil. U nás se změnilo všechno.
Návrat není možný, je třeba začít budovat znovu. Vědomí společenských změn, které budou ještě dlouho trvat, nás nesmí otrávit. Nesmíme rezignovat na demokratický systém. Jednoduchá řešení neexistují, nebo existují, ale vedou do pekel. Nenechme se stáhnout, na základě selhání jednotlivců, do odsudku ústavního pořádku založeného na konkurenci politických stran. Všechna jasnozřivá, rychlá a jednoduchá řešení typu Holešovské výzvy vedou k totalitarismu. Demokracie je komplikovaná, pomalá, zveřejňuje své nedostatky a v době krizí je zvláště ohrožená. Lepšího řízení společnosti však není.
Co dělat? Hledat v demokratickém systému lepší a lepší řešení. Dobrým nápadem v poslední době je například většinová volba i do poslanecké sněmovny. Volba osobností opírající se o politické strany má svou nesmírnou výhodu. Eliminuje extrémní pravé a levé výstřelky. Nedovolí se schovávat nenápadně na páté, šesté místo na kandidátce lidem líným a nepřesvědčivým. Další možností je například vytvářet pro další generaci podmínky pro vzdělání, získání zkušeností v cizině. V zahraničí mladí lidé nezískají jen lepší vzdělání. Získají především samostatnost. Musejí se postarat sami o sebe, musejí se vyrovnat i s nespravedlností, kterou nijak nemohou ovlivnit. To jsou všechno vlastnosti, kterých se nám tolik nedostává. To je naše naděje.
A proč zrovna ODS? I přes své peripetie a průšvihy je pořád nejlepší stranou, kde nacházím podporu a své přátele. Politická nezávislost kandidátů je mediálně zajímavá, ale značně nepraktická. Rozhoduje se kolektivně. Co je vám platná sebelepší myšlenka, když vám ji nikdo nepomůže prosadit. V ODS pořád nacházím dost lidí, promiňte mně tu sobeckost, o které se můžu opřít při prosazování pravicové politiky vedoucí ke svobodě, soběstačnosti a demokracii.