JUDr. Andrea Češková: Jsme slyšet víc než kdy předtím

Články, projevy, názory

Autor: JUDr. Andrea Češková - poslankyně EP

Členkou ODS je od roku 1998 a v témže roce byla zvolena do Zastupitelstva městské části Praha 5. V červnu 2009 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu, kde zasedá ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví.


Evropský parlament má 754 poslanců. Co je vlastně náplní jeho činnosti?

Ačkoliv se Evropský parlament jeví jako vzdálená a pro mnoho Čechů neprůhledná instituce, podílí se na vytváření legislativy, která se pak stává součástí právních řádů členských států nebo je implementována do legislativy členského státu pomocí vnitrostátních právních aktů. Legislativa EP je při implementaci do národní legislativy skryta ve vnitrostátních předpisech a občan, který tento proces nesleduje, může mít dojem, že se ho naše činnost netýká. Opak je ale pravdou.

EP je oproti národním parlamentům specifický v tom, že se k určitému materiálu poslanci vyjadřují jednak z hlediska národních zájmů a jednak z hlediska svého politického zařazení.

Problematika, kterou se EP zabývá, je tak rozsáhlá, že každý poslanec může zvládnout jen určitou oblast. Proto je důležité zařazení do výborů a práce v nich, tj. posuzování jednotlivých legislativních i jiných textů, podávání pozměňovacích návrhů a prosazování názorů při diskusi s ostatními kolegy z výboru. Každý poslanec je pak pro své kolegy jakýmsi garantem za svou oblast a navrhuje, jakým způsobem se bude hlasovat.
Jsem členkou výboru pro rozpočtovou kontrolu a výboru pro rovnost pohlaví.

ODS se podílela na vytvoření nové parlamentní frakce. Plní své cíle?

Já i všichni kolegové z ODS jsme členy pravicové frakce Evropských konzervativců a reformistů. Frakce má nyní 53 členů, a kromě Čechů jsou to především Britové a Poláci. Ale celkem tvoří frakci zástupci 9 členských států. Tato frakce stejně jako ODS vyjadřuje svým hlasováním a svými postoji zdrženlivost k evropským integračním procesům. Podporujeme jednoznačně, aby vše, co se může rozhodovat na národní úrovni, zůstalo v kompetenci členských států. Naše skupina je protržně orientovaná a chce Unii reformovat tak, aby se zaměřila na své původní poslání - vytvořit prostor svobodného pohybu, výměny a obchodu. A jsme v evropské politice slyšet rozhodně víc, než kdy před tím.

Spojení rodinného a pracovního života je v posledních letech v Evropě velkým tématem. Řešíte to i v Evropském parlamentu?

Prosazování genderové rovnosti je věc, která se na úrovni EU prolíná naprosto vší problematikou a vzhledem k tomu, že jsem členkou výboru pro rovnost pohlaví, věnuji se tomuto tématu. V ČR je tato záležitost v porovnání s ostatními členskými státy podceňována. V ostatních členských státech se tomu věnuje skutečně celospolečenská diskuze.

Já jsem proti jakékoliv nadbytečné regulaci, takže např. pro zavedení kvót jsem nehlasovala. Ale připravme se na to, že se na úrovni Unie tvoří legislativa, která bude požadovat určité zastoupení žen jak ve správních radách podniků, tak v politických stranách a funkcích.

Jak jsou někteří europoslanci vzdáleni obyčejnému životu, začínají mít pocit, že mohou všechno všem nařídit, aby bylo v Evropě všechno stejné. To je nesmysl. Nemůžeme rodiče přinutit, aby moudře a citlivě dělili čas mezi práci a rodinu, ale můžeme jim k tomu vytvořit podmínky. Aby se ženy mohly dál věnovat své profesi a neztratit krok, pokud si to přejí. Flexibilní úvazky, firemní školky... A naopak musíme upustit od prosazování nesmyslů typu povinné mateřské pro podnikatelky a podobně. Musím říct, že tady má Česko co dohánět.

Ve výboru jsou ale i jiná témata. Např. boj proti násilí páchanému na ženách a ochrana práv dětí, což se týká zejména domácího násilí. Prosadili jsme evropský ochranný příkaz, který má chránit oběti násilí na území celé evropské unie, opatření na podporu boje proti obchodování s lidmi, pracuje se na směrnici, která má stanovit minimální pravidla na ochranu obětí trestných činů, ve které je věnována část i zacházení s dětskými oběťmi….

Chci hlavně pomoci dětem, kterým se nedostává dostatečné ochrany, rodičovské péče a patří k nejvíce ohroženým skupinám. Zároveň chci také upozornit na to, že i děti mají svá práva, na která se mohou kdykoliv odvolat, a která musí být dodržována i respektována. Konkrétně činnost v této oblasti se neomezuje pouze na parlament. Ze své pozice poslankyně Evropského parlamentu podporuji také projekty související s touto tématikou přímo v ČR.

Jakou by tedy podle Vás měla Unie zastávat úlohu?

Na úrovni EU by se měly dotáhnout do konce cíle, pro které vlastně byla vytvořena. Já jsem například zpracovávala stanovisko k pracovní mobilitě evropských občanů.

Již dlouho existuje směrnice, podle které by každý občan Unie měl mít možnost přesouvat se za prací do jiných členských států a to s celou rodinou, která má mít podmínky jako ve svém domovském státě. Ale v praxi je stále kladeno mnoho překážek.

Je taky potřeba si uvědomit, že EU prostřednictvím financování ze svých fondů zasahuje do všech oblastí, které jsou jinak v kompetencích jednotlivých států. Takže je potřeba při sestavování dalšího finančního rámce na roky 2014 až 2020 prosazovat financování těch oblastí, které preferujeme. Stejně tak je to třeba při schvalování ročních rozpočtů. Ať už se jedná o velké infrastrukturní projekty nebo menší, ale úspěšné programy, např. Daphne na podporu obětí násilí nebo Erasmus, který podporuje mobilitu studentů. Zmiňuji tyto dva projekty schválně, neboť se týkají mé oblasti působení. Nyní zpracovávám za výbor stanovisko k modernizaci evropského vysokoškolského vzdělávání a např. program Erasmus se v praxi osvědčil.

Kromě „genderového“ výboru máte na starosti i výbor pro rozpočtovou kontrolu. Jak hospodaří Evropská unie?

Na nakládání s unijními penězi dohlížíme vlastně zprostředkovaně, přes Evropský účetní dvůr, který Evropské komisi uděluje každoročně rozpočtové absolutorium. A každoročně také upozorňuje na obrovské procento závažných chyb v účetnictví. Je jasné, že v tak velkém objemu přerozdělování nutně dochází k neskutečnému plýtvání. Stalo se doma tak trochu módou upozorňovat na naši neschopnost evropské peníze správně čerpat, někdo si z hrození prstem dokonce udělal i docela dobrý politický byznys. Je ale potřeba si uvědomit, že v Evropě zdaleka nemáme největší kus másla na hlavě, například vzhledem k některým jižním státům. Nefunkční policejní akademie, fitcentrum pro psy nebo skály vydávané za zemědělskou plochu jsou bohužel naprosto běžným folklórem. Je skvělé, že v Evropě vznikla za aktivní účasti Čechů, Britů a některých severských států silná koalice volající po zmražení rozpočtu.

Kdo vlastně určuje, s kolika penězi a jak Evropská unie nakládá?

Jsou to hlavně členské státy, premiéři. My můžeme – a občanští demokraté už v tom hodně udělali – jen hledat vnitřní úspory uvnitř Evropského parlamentu. Od vypuknutí krize si ale spousta lidí v Evropské komisi mne ruce a chystá se věnovat svému odvěkému snu – sociálnímu inženýrství. Tady se tomu říká „ambiciózní projekty“. Protože ale členské státy odmítají byrokratům na jejich hračky více přispívat, chce si Unie zavést a vybírat své vlastní daně. Z finančních transakcí, z činnosti bank, z letecké dopravy, z „přidaného uhlíku“, návrhů je na stole celá řada. Všechno jsou to nové daně, které bychom neměli na výplatní pásce, ale poznali bychom je v peněžence. Komise by získala nezávislost na tom, komu má sloužit – na členských státech – a volič by ztratil kontrolu nad tím, kdo od něj bere peníze. Geniální plán!

Máte ještě vůbec čas a prostor na nějaká ryze komunální témata?

Snažím se sledovat dění, komunální témata jsou pro občany nakonec stejně nejbližší. Nedávno se objevilo jedno téma, které jsem prosazovala už dávno, a to zrušení poplatků ze psů. Jsem přesvědčená, že stát nebo místní samospráva mají právo od občanů požadovat jen takové poplatky, které mají skutečně smysl. A poplatek za psa – jakkoli nevelký – smysl nemá. Pro nízkopříjmové skupiny, často starší osamělé lidi, je i tato částka významná. V celkových nákladech na úklid města se poplatek promítne jen okrajově a stejně má větší význam potrestat konkrétně jen majitele, který po svém mazlíčkovi neuklidil.