Parkovací zóny na Praze 5: mít či nemít?

Články, projevy, názory

Autor: Jaroslav Bartoš

Palčivý problém s parkováním řeší snad všechny metropole světa. Díky masívní motorizaci již nikde nepostačuje kapacita na pozemních komunikacích k uspokojení poptávky po parkovacích místech. Se stejným problémem se potýká i Praha, kde se v posledních letech některé pražské městské části pustily do zřizování tzv.‘‘ modrých parkovacích zón‘‘. Podívejme se podrobně, co vede k zřizování těchto zón jejich zřizovatele a jaká očekávání jsou do nich vkládána. Nejprve si ale musíme uvědomit několik specifických, a často i nepřesných konstatování v souvislosti s parkováním. Pojem „nedostatek parkovacích míst“ v Praze obecně znamená nemožnost zaparkovat bezplatně a přímo u cíle své cesty. Je-li cíl jízdy bydliště, znamená to zaparkovat přímo u vchodu do našeho příbytku. To, že v docházkové vzdálenosti třebas několika málo minut je možnost zaparkovat, nic na věci nemění. Motorista stejně láteří, že není kde zaparkovat.

Řešení problémů s parkováním pomocí ‘‘modré parkovací zóny ‚, pochází z Vídně. V 80-tých letech minulého století magistrát města Vídně zmapoval a poté určil nejexponovanější oblasti Vídně z pohledu poptávky po parkování. Zde bylo umožněno všem obyvatelům Vídně za roční paušální poplatek neomezeně parkovat. Systém je to tedy celoměstský, platný pro všechny vídeňské rezidenty se zakoupenou parkovací známkou. Návštěvníci Vídně, kteří zde chtěli parkovat, si po příjezdu do Vídně mohli zakoupit na běžných obchodních místech parkovací kupóny(parkscheins) v různých hodnotách dle zamýšlené doby parkování, na kterých potom vyplnili datum a hodinu příjezdu. Jak je vidno, pouhým zřizováním modrých parkovacích zón nevzniklo ani jedno nové parkovací místo, pouze byla zpoplatněna poptávka nejprve po parkování na nejexponovanějších místech, a poté i na těch méně. Za pomoci i takto získaných finančních prostředků potom město Vídeň s přispěním soukromých investorů investovalo do výstavby parkovacích objektů. Výsledkem této dlouhodobé politiky je solidní stav dopravy v klidu.Vídeňáci se tedy, i za přispění motorizovaných návštěvníků jejich metropole, celá desetiletí finančně podíleli na řešení problémů s parkováním. Došlo zde k jakémusi společenskému konsensu o nutnostimajitelů aut finančně se podílet na řešení problémů s parkováním, čili další finanční výdaj spojený s užíváním automobilu byl za parkování. A jaká je situace v Praze? Zdejší, ale i mimopražští řidiči se stále domnívají, že parkování zdarma v uliční síti je jakési jejich vydržené právo.Jejich postoj bych přirovnal k postoji nájemců bytů, kteří užívají ve svých bytech privilegium regulovaného nájemného. Prvně zmínění už nemají údajně na parkování díky obrovským výdajům na pořízení vozu, jeho údržbu, pojištění, drahý benzin apod., druhým šťastlivcům pronajímatelé bytů jsou dle příslušných platných předpisů a vyhlášekpovinni odpouštět značnou část z, jinak obvyklého, tržního nájemného. Přitom když se kupuje nový byt, je k němu i parkovací místo v hodnotě několika stovek tisíc, stejně jako v případě, že někdo má „smůlu“ a bydlí v bytě s neregulovaným nájemným, tady ho tržní nájemné nemine.Důsledek těchto skutečností, sice spolu nijak nesouvisejících, je ale totožný-nedostatek financí v systému a z toho pramenící neřešená problematika dopravy v klidu, na straně druhé pomalu chátrající bytový fond, kde se nájemné dlouhodobě drželo pod nákladovým. Vyřešit oboje bude znamenat zbytečný skokový nárůst výdajů na straně uživatelů. Jak ale došlo k zřízení modrých zón v některých částech Prahy? V první řadě to byl chytrý volební tah od politiků, jak slíbit voličům „své“ MČ dostatek parkovacích míst tím, že na území jejich MČ zaparkují pouze ti co zde mají trvalý pobyt. Společnosti zde sídlící či vlastníci nemovitostí si tady za luxus zaparkovat tvrdě připlatí. A někdy ani nezaparkují. Co na tom, že se o komunikace stará a financuje jejich provoz a údržbu Technická správa komunikací z rozpočtu hlavního města Prahy, tj. všech Pražanů! A tato skutečnost mi silně zavání diskriminací. Pravda, ti co nemají nárok na parkovací kartu zde, mají k dispozici občas placená parkoviště či parkovací automaty. Každodenní dlouhodobé parkování zde a za plnou cenu by je ale přivedlo určitě na mizinu. Druhým důvodem pro jejich zřízení bylo asi vytěsnění parkujících mimopražských automobilů, ale to by šlo pouze v případě zřízení celopražských modrých zón a tím statisticky určit budoucí kapacity parkovacích objektů. Bohužel, při stávajícím umístění modrých zón se parkující automobily pouze „přelévají“ tam, kde zóna není a je lhostejno zda jsou pražská či mimopražská.A jak jinak určit stupeň obsazenosti parkovacích míst v uliční síti, než draze placenou studií?Zde se používání zdravého rozumu jaksi nehodí. A proto studie odhalí „zajímavá“ fakta. Tak v centrální části Smíchova, kam se přes den díky ekonomickým, společenským i kulturním aktivitám sjíždí značné množství návštěvníků, je nedostatek parkovacích míst(bezplatných) katastrofální. A kupodivu je stejný nedostatek i večer a v noci, kdy se naopak vrací domů rezidenti, kteří zde žijí a parkují. Ale např. na sídlištích je stav úplně jiný. Přes den se tyto lokality vyprázdní, takže se zde parkujebez problémů. Ovšem večer, to je jiná, a po návratu lidí z práce není kde parkovat. Vyvážený stav, to je mírný nedostatek ve dne i v noci tam, kde počet denních návštěvníků je skoro stejný jako rezidentů, kteří ráno odjedou a nahradí je právě návštěvníci. Nebo např. v lokalitách tvořených rodinnými domky není problém s parkováním nikdy. Tato fakta ale musí odhalit až nákladná studie, jejímž jediným posláním je doporučit či nikoliv, zřízení parkovací zóny. Aniž by přibylo jedno jediné parkovací místo.A za ty peníze.Při zmínce o parkovacích objektech musím popsat jeden zvláštní fenomén a to je odpor obyvatel žijících v jejich, zatím, imaginární blízkosti. Při zmínce o zpracování studie umístění tohoto objektu se okamžitě objevily petice, žádající okamžité zrušení jakékoliv iniciativy vedoucí snad ke stavbě tohoto objektu. Petenti v sousedství se obávali narušení statiky jejich domů, občané z větší vzdálenosti potom byli přesvědčeni, že nevábný pohled na tyto domy z oken jejich příbytků sníží tržní ceny těchto bytů. Sic! Ale že možnost parkovat na svém tuto nevýhodu bohatě vyváží, přehlédli. To jsou kverulanti, ti budou vždy, ale kde byly v těchto případech občanské iniciativy, bojující za ulice bez parkujících aut? Žádná nikdy nepodpořila tyto studie.

Na konec se vrátím k onomu nadpisovému mít či nemít. Bohužel milý spoluobčané z Prahy 5, mít. Bez masívní výstavby parkovacích objektů se situace s parkováním nezlepší. Soukromí investoři se zatím na tento tenký led v podnikání moc nehrnou, a tak tedy asi bude muset vzejít prvotní iniciativa ze stran samospráv. Ale kde na to v době napjatých a omezených možností v rozpočtech vzít? V našich peněženkách, nás co jezdíme a parkujeme. Budeme si tedy muset ještě k ostatním nákladům spojených s provozem našeho plechového miláčka připočítat položku za parkování. A tady je právě ve zřízení celopražské parkovací zóny jedna z možností, jak odstartovat nápravu mizérie v parkování. Když to dokázali Vídeňáci, proč ne my?

Jaroslav Bartoš(ODS)
člen Zastupitelstva MČ Praha 5