Méně je někdy více

Články, projevy, názory

Autor: Mgr. Andrea Češková

Volby a zase jen volby. Je to nekonečný rok a půl dlouho trvající volební čas, který je plný hašteřivých přestřelek, vytahování „kauz“ a doslova honů na čarodějnice. Jako člověk velmi blízce zasažený politikou již přes dvanáct let musím otevřeně říci: dost! Co pak říká občan, který za normálních okolností jde jednou za čas k volbám a mezitím si je zvyklý jen někdy pustit zprávy? Ze strany spoluobčanů, které potkávám a které poslouchám, slyším čím dál tím více zmatenosti a rezignace. Vždyť od minulého jara, kdy se konaly volby do Evropského parlamentu, žije Česká republika téměř v nepřetržité kampani. Pevně doufám, že toto „šílenství“ nyní v polovině října skončí a naše země se opět vrátí do normálních kolejí a na všech úřadech přijde znovu čas na práci. Stejně tak doufám, že se alespoň trochu zklidní mediální útoky, které právě běžnou a potřebnou práci pouze zdržují. A samozřejmě doufám, že budete volit pravou rukou.

Teď z úplně jiného soudku. Postupná federalizace a centralizace moci směrem do Bruselu úspěšně pokračuje, ať chceme či nechceme. Z tohoto pohledu je pak velmi těžké odpovídat na otázky typu: co jste za ten rok v Evropském parlamentu dokázali? Dá se odpovědět: bránili jsme další nadbytečné regulaci nebo hlasovali jsme proti centralizaci? Podařilo se zabránit přijetí nesmyslné zprávy nebo ji alespoň odložit? Ráda bych odpověděla jinak, ale nejsem součástí toho hlavního proudu, který rád provozuje „sociální inženýrství“ a snaží se vymýšlet směrnice na všechno lidské konání. Mám totiž stále na paměti své názory v roce 1989 a nadšení, s jakým celý tento národ přijímal náhle vzniklou SVOBODU. Proto svoboda je to, co nejvíc ctím a čeho si těch 21 let nejvíc vážím. A stále jsem přesvědčena, že vydávat směrnice bychom měli pouze tam, kde jsou NEZBYTNĚ NUTNÉ k ochraně života, zdraví a majetku. Proto většinou nevítám s nadšením zákonodárné iniciativy kolegyň a kolegů v EP a pozměňovacím návrhem se snažím např. vypustit výzvu poslanců Evropské komisi, aby navrhla novou směrnici v oblasti, která podle mě vůbec nemá být regulována zákonem. Dovedete si představit, že bychom tvořili Chartu práv žen nebo dokonce směrnici upravující specielně práva „starších žen“. A také třeba směrnici , podle které by každý evropský občan měl nárok na určitý minimální příjem, ať se o něj zaslouží či nikoliv. To jsou příklady věcí, které se na úrovni EU probírají. Jistě, nechci shazovat práci poslanců ani komisařů, vždyť žijeme ve společné a propojené a (téměř) nekonfliktní Evropě od druhé světové války, a buďme za to vděční. Jen se mi někdy chce říci: méně je někdy více.