Největší »aféry« Milana Jančíka a realita

Články, projevy, názory

Mystifikace týkající je M. Jančíka se vyskytují zpravidla před volbami a mají jasný rukopis politické opozice. Nekritické přijímání takovýchto sdělení médii jí její práci vemi usnadňuje. Obviňování různého typu jsou také pro média požehnáním, protože na jejich základě mohou spřádat netušené spekulace. Pro komentář "afér" a jejich uvedení na pravou míru, jsem si vybral článek z HN ze dne 5.2.2010, který shrnuje "největší aféry Milana Jančíka" v osmi položkách.


Černým písmem je původní novinový text [v hranaté závorce je modrým písmem komentář].


1. Černé duše na Praze 5
Podezření, že k posilování svého vlivu využívá Milan Jančík černých duší, bylo několik [Všechna účelová podezření o "černých duších" ze strany Jančíka byla vyvrácena kontrolou hlavního manažera ODS a to osobní prohlídkou občanských průkazů a dalších dokumentů všech účastníků oblastního sněmu následujícím po obvinění]. V roce 2007 kvůli tomu dokonce jeho kritici podali žalobu na ODS, která podle nich problém neřešila [čtyři "kritici" nepodali žalobu na neřešení problému, nebo na "černé duše" ale na to, že region neměl svolávat oblastní sněm. Nakonec se ukázalo, že je v kompetenci vyšších orgánů ODS svolat sněm, pokud jej příslušný předseda oblasti (tehdy Laudát) v přiměřené době nesvolal]. Soud jim dal v první instanci za pravdu, odvolací soud pak verdikt zrušil. Neřekl ale, že by vše bylo v pořádku [tím, že soud zamítl stížnost na neoprávněnost svolání sněmu, řekl, že toto svolání bylo v pořádku]. Pouze konstatoval, že se jedná o vnitřní problémy politické strany a že do toho stát nemá co mluvit. [Dovolání kritiků pak Nejvyšší soud dne 1.4.2010 zamítl].


2. Rychlý prodej majetku městské části Praha 5
Týden před volbami v roce 2006 rozhodla Praha 5 o prodeji lukrativního majetku [V týdnu před volbami bylo jednání rady, zrovna tak jako každý týden (a pokračovala i po volbách do ustavení nové). Ta poslední před volbami projednávala 54 bodů, podobně jako na předchozích radách (opravy, zábory prostranství, infocentrum, dětské herní prvky, prodeje domů nájemníkům atp.). Na této ani na předchozí radě se o prodeji pozemků souvisejících se sportovním centrem Barrandov nejednalo - údaje je možné zjistit ve veřejně přístupné databázi usnesení rady na www.praha5.cz. Pokud by se kdy dříve jednalo o těchto pozemcích, byť blízko k volbám, bylo by to zcela legitimní a navíc žádoucí, protože by se týkalo dokončení projektu, který byl ve volebním programu, navíc by ale o něm muselo rozhodnout zastupitelstvo]. Šlo o pozemky na Barrandově, kde začal růst aquapark a hotel. Rychloprodej se pak měl konat ještě jednou, a to den před volbami [den před volbami se žádná rada nekonala - viz databáze na webu]. Zastupitelé se chystali prodat pozemky blízko centra Zlatý Anděl [v poslední ani v předposlední radě před volbami žádný prodej na Smíchově rada nenavrhovala] a v bývalé kolonii Buďánka [Toto je jediný téměř pravdivý údaj o prodeji. Jednalo se o uzavření smlouvy nájemní a smlouvy budoucí kupní se společností, která by revitalizovala devastovanou oblast "osady Buďánka". Rozvoj obvodu vyžaduje i majetková opatření a to bez ohledu, kdy jsou volby, u Buďánek se jednalo o dlouhodobě připravovaný projekt]. Sám starosta ale zasedání zastupitelstva zrušil. Jančíkův opatrovník Pavel Bém se posléze v ČT přiznal, že to bylo na jeho přímluvu [pojem "rychlý prodej" má vždy vhodný mediální akcent typu "nekalý". Budoucí smlouva kupní projednávaná radou ale nebyla vůbec rychlá a neobvyklá, byla dlouho připravovaná a předcházela jí řada jednání i usnesení rady. Pokud by k prodejům mělo dojít, vždy by je schvalovalo zastupitelstvo, takže žádná nekalost by se nekonala i kdyby bylo jakkoli blízko volbám. Někdy je však vhodné vyhovět před volbami mediální poptávce, laciné obviňování může některé voliče negativně ovlivnit].


3. Socha ukrajinského velikána Tarase Ševčenka
Loni na podzim dostala Praha 5 pokutu za stavbu sochy ukrajinského básníka Tarase Ševčenka. Pokuta padla proto, že radnice ignorovala památkáře i archeology [Neignorovala zcela. Dotčený orgán (MHMP OKP - Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu) požádal dne 18.3.2009 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hl. m. Praze o zpracování písemného vyjádření k předloženému návrhu. Protože v zákonné stanovené lhůtě písemné vyjádření neobdržel, vydal v souladu s § 14 odst.6 zákona č.20/1987 Sb. – zákon o státní památkové péči - závazné stanovisko č.j.:S-MHMP 220270/2009/Tům (nikoli tedy dodatečné nebo následné). Přesto se poté památkáři rozhoupali a měli výhrady, že P5 postavila betonový základ bez informování archeologů. Pokuta, kterou Magistrátní odbor kultury a památkové péče uložil (cca 9 tis. Kč), je na spodní hranici možného rozmezí, neboť památník nijak nenarušuje charakter památkové zóny]. Příběh je příznačný Jančíkovým způsobem vedení Prahy 5. Díky tomu, že se radnice odporem památkářů nezabývala, se povedlo sochu vztyčit včas při návštěvě ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka [Skutečností je, že archeologové nebyli předběžně informováni, což byla chyba, nicméně uvedený postup lze pochopit, protože radnice obdržela kladné závazné stanovisko z MHMP ke stavbě, provedla v podstatě pouze terénní úpravy a základ měl malý rozsah].


4. Čtvrt miliardy v úschově kvůli pozemkům
V roce 2003 vzal starosta Jančík z městské pokladny téměř čtvrt miliardy korun a předal je do advokátní úschovy [nevzal je a nepředal, převod odsouhlasila rada městské části na žádost Českých drah a prostředky byly předány do notářské úschovy prostřednictvím ekonomického odboru], převod peněz ale neschválilo zastupitelstvo, pouze jej vzalo na vědomí [převod byl zcela v kompetenci Rady MČ, zrovna tak jako předložit tuto záruku zastupitelstvu na vědomí či k odsouhlasení, zastupitelstvo totiž svým usnesením ze dne 11.12.2003 ukládá starostovi realizovat odkoupení pozemků (viz příloha v podrobnějším popisu)]. Peníze chtěl použít na nákup pozemků u smíchovského nádraží. Majitel pozemku, České dráhy, ale pozemky neprodával. Jančík tvrdí, že mu podnik poslal dopis a plochy nabízel. Dopis ale nikdy neukázal [dopis, ve kterém ČD slibují odprodej pozemků městské části i zápis z jednání ve kterém je MČ5 vyzývána ke složení záruky byly novinářům na tiskových konferencích opakovaně prezentovány (viz příloha v podrobnějším popisu, kde je originál dokumentu)]. Případ vyšetřovala i policie, k soudu nedošel [podávání trestních oznámení (poté někdy následné vyšetřování policií) je folklór opozice, na MČ5 zvlášť oblíbený. Přestože se v důsledku takovýchto podání nikdy neprokázalo nějaké pochybení, mají vždy skvělý mediální účinek. Podrobnějsí popis je zde].


5. Prodej polikliniky a domu firmě Denika Real
Společnost Denika Real 2000 koupila bývalou polikliniku [bývalé sanatorium na Cihlářce] od městské části Praha 5 za 45 milionů korun [hlavní objekt areálu byl již ruina, do které by bylo zapotřebí velmi investovat. Nechtěli jsme mít další osadu Buďánka. Prodej byl předmětem veřejné nabídky, vyšší cena nebyla dosažena, výslednou cenu posvětilo zastupitelstvo]. Budova byla přitom oceněna na zhruba 60 milionů korun [za tuto cenu se objekt dlouho prodat nedal, také proto, že územní plán lokalitu předurčoval pro zdravotnické služby. Uvedená cena byla jedním z prvních odhadů]. Společnost Denika získala od Prahy 5 i další majetek, a to dům v Zubatého ulici. Nájemníci domu nabídli zhruba 30 milionů korun, Denika je přeplatila jen o sto tisíc a uspěla [Denika zaplatila 33,5 mil. Kč. Ve výběrovém řízení nelze prodávat za menší částku, nežli je největší nabídka, poté by bezpochyby neúspěšní účastníci s vyšší nabídkou u soudu uspěli. Veškerá obvinění podaná zástupci nájemníků probíraná u soudů se prokázala jako neoprávněná. Záměr prodeje byl projednán a schválen i na zastupitelstvu hl. m. Prahy dne 29.1.2004]. Podle starosty Jančíka nájemníci dostatečně neprokázali, že mají na koupi domu dost peněz.


6. Najetí do strážníka v roce 2002
Při povodních v roce 2002 jel Milan Jančík v černém audi na zasedání na magistrátu [jako zástupce povodňového týmu MČ Prahy 5 jezdil na urgentní zasedání povodňové krizové komise, není podstatné v jakém autě, podstatné je, že tam jezdil, aby koordinoval záchranu majetku a ochranu zdraví několika set postižených obyvatel]. Spolujezdkyni mu dělala nynější europoslankyně Andrea Češková. Chtěli přejet tehdy uzavřený Mánesův most. Strážník ale rozsvítil baterku a řidiči ukazoval, ať odbočí. Starosta neuposlechl, na strážníka najel a lehce ho poranil, což dokládají lékařské záznamy. Strážník posléze svou výpověď změnil ve prospěch starosty [nemám přístup k lékařským zprávám jako novináři, k poranění může člověk dojít různým způsobem, podstatné je ale vyjádření samotného strážníka a to je ve prospěch Jančíka].

Pozn.:
Zajímavá je ale i jiná okolnost, tato informace se vždy vyskytuje v médiích pokud se jedná o Jančíka, a to nejlépe před volbami. Avšak v jiných daleko závažnějších případech média svůj veřejný zájem ráda potlačí, nebo jej uplatní jen jednou. Stačí si vzpomenout případ pana Motejla (nyní ombudsmana), který způsobil automobilem zranění a smrt člověka /LN 21.6.2002/, nebo např. pana Bureše (bývalý ministr), který srazil chodkyni s následkem smrti /LN 10.1.2003/. Oba kandidáti na funkci presidenta. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že Ombudsman Motejl nehodu zavinil a byl za ni odsouzen a Bureš podle policie na nehodě nenesl žádnou vinu. Dovedete si představit, že by u každého článku, který se týká Motejla, nebo Bureše byla douška o automobilem usmrceném člověku?


7. Studium na plzeňské právnické fakultě
Milan Jančík získal titul na plzeňské fakultě, kterou zmítala kauza rozdávání diplomů vlivným lidem. Magisterský titul získal za čtyři roky místo pěti, titul JUDr. za půl roku, navíc u bývalých proděkanů Kindla a Tomažiče, hlavních aktérů aféry. Jančík má známky napsané v elektronickém systému školy, některé ale chybí v oficiálních listinách. Nesrovnalosti vysvětluje tím, že zkoušky absolvoval u zemřelé profesorky Bartošíkové [Nesrovnalosti v evidenci si musí vyjasnit škola sama. Bez ohledu na to, zda nějakou školu zmítala ta či ona kauza, neexistují žádná fakta, která by zpochybňovala studium práv M. Jančíka. Zkrácení studia bylo zcela legitimní, došlo ke kontrakci třetího a čtvrtého ročníku. Index i obě práce (diplomová a rigorózní) byly novinářům předloženy k nahlédnutí. Žádné pochybnosti v nich nebyly shledány. S Tomažičem ani s Kindlem neměl nic společného, zkoušeli ho jiní vyučující a bylo jich rozhodně více, nežli zemřelá profesorka Bartošíková. Diplom mu podepsal rektor J. Průša].


8. Pronájem usedlosti Hřebenka soukromé škole
V roce 2007 Praha 5 výhodně pronajala prostory v usedlosti Hřebenka soukromé vysoké škole Karla Engliše, v jejíž akademické radě pár měsíců předtím Jančík figuroval. Radnice škole vyměřila za 530 čtverečních metrů nájem 167 tisíc korun ročně. Její mluvčí se bránil tím, že i ostatní školy mají podobné nájemné, usedlost je ale na exkluzivním místě a komerční nájemné v podobných objektech bývá několikanásobně vyšší.
[Praha 5 pronajímá obecně výhodně objekty pro vysoké školy, již dříve pronajala dva objekty pro účely zřízení vysokých škol. Vzdělání je velmi klíčové pro konkurenceschpnost a MČ5 k tomu ráda přispívá. Členství v akademických radách je čestná funkce.]


Několik obecných poznámek
Výhrady k majetkovým otázkám jsou zde nejčastější, avšak právě zacházení s majetkem u samospráv podléhá řadě omezení a je pod veřejnou kontrolou. Veškeré prodeje musí schvalovat zastupitelstvo a za jistých podmínek i zastupitelstvo hl. m. Prahy. Navíc jakékoliv podezření je médii multiplikováno a tím více se stává předmětem kontrol a prověřování. Další kontrolní příležitostí poskytuje je i podávání trestních oznámení, které opozice také občas neopomíjí uplatnit. Přes tyto možnosti se nikdy neprokázalo nějaké pochybení u zacházení s majetkem MČ P5.

Iniciativy týkající se majetku, jako je privatizace bytového fondu, prodeje nepotřebných a chátrajících objektů (které byly vždy odsouhlaseny zastupitelstvem a u větších objektů i zastupitelstvem hl. m. Prahy) byly jednou z podmínek rozkvětu městské části. Odvaha a iniciativa v majetkových otázkách vedly k vybudování bazénu na Barrandově, pěší zóny Anděl, knihovny Smíchov, malého Smíchovského okruhu, revitalizaci Dětského ostrova, obnově polikliniky Kartouzská nebo k vybudování fontány na nám. Kinských. Spolu s hl. m. Prahou pak také k vybudování části vnitřního silničního okruhu Zlíchov-Radlice, tunelu Mrázovka, či , tramvajové trati na Barrandov. Odvaha, iniciativa a vize v územně plánovacích otázkách i naslouchání představám urbanistů, vedla k velmi úspěšné revitalizaci celé vnitřní části Smíchova - Zlatý Anděl, Nový Smíchov, Anděl City, Anděl Park (Radlická Anděl Media centrum - vydavatelství Mafra apod.), Anděl Gate (hotel a revitalizace Ringofferovy vily), a řady dalších oblastí, stačí se rozhlédnout.

M. Škaloud