Je nutné upravovat poslaneckou a senátorskou imunitu? (23.1.2010)

Články, projevy, názory

Autor: Miroslav Škaloud

Mediálně populárním tématem je poslanecká imunita. Je vždy vytažena na stránky novin, když někdo chce získat politické body, protože se mu to na vážných tématech nedaří. Imunita není ochrana jednotlivce, je ochrana sboru jako takového. Vychází z některých evropských tradic a má sloužit k tomu, aby výkonná moc nemohla svými rozhodnutími tento sbor a jeho rozhodování ovlivnit. Není zneužívána a je tu pro lepší ochranu občanů zejména v nepředvídatelných situacích.


Osobně se nedomnívám se, že je zapotřebí poslaneckou (senátorskou) imunitu nějak řešit a to z následujících důvodů:

Imunita není ochrana jednotlivce, je ochrana sboru jako takového, tradičně vyvinutá, která má sloužit k tomu, aby výkonná moc nemohla svými rozhodnutími tento sbor a jeho rozhodování ovlivnit.

Poslanci a senátoři jsou vystaveni většímu riziku pokusů o jejich stíhání pod záminkou, vzhledem k tomu, že tvoří zákony, kterými je exekutiva svazována. V tom jsou v jiném postavení, nežli "ostatní lid". Exekutiva má občas pokušení parlament nějak ovládnout.

V trvalé situaci, kdy je sněmovna rozdělena v podstatě půl napůl - vládní a opoziční strany, je jasnější že zadržení kteréhokoliv z poslanců znamená, že se poměry ve Sněmovně změní.

Předpisy typu ústavy mají myslet na hypotetické situace krizí, ústavy tu nejsou od toho aby se s nimi pracovalo v každodenním pohodovém životě. Přestože tu máme demokracii i nezávislé soudnictví, může být pro zachování demokracie v této zemi ochrana zákonodárných sborů, vhodným nástrojem pro budoucí nepředvídatelné situace. Zákonodárci by měli umět počítat i s nepředvídatelnými okolnostmi a riziky.

Pokud připustíme imunitu, pak jen dočasná po dobu mandátu nemůže plnit svůj účel. Neomezil by sice jednáni komory, ale pokud by skutečně byl člen komory chráněn pře exekutivou oprávněně, pak poté co by mu skončil mandát by exekutiva dosáhla svého. To byl by to dostatečný signál pro ostatní členy komory aby byli poslušnější, i kdyby jim mandát ještě trval. Touto logickou úvahu se zřejmě řídí i v EU. Zde "Protokol o privilegiích a imunitách Evropských společenství" deklaruje, že pro úředníky Evropské Komise platnost imunity proti trestnímu stíhání i po té, co skončí jejich služební či pracovní poměr.

Imunita není zneužívána. V minulosti jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu téměř vždy k vydání došlo. Za deset let existence samostatné České republiky Poslanecká sněmovna doposud řešila žádost o zbavení imunity některého ze svých členů osmnáctkrát, k trestnímu stíhání vydala devět poslanců. Horní komora rozhodla o vydání v případě dvou senátorů, přičemž žádost o vydání řešila už pětkrát. Převažují dopravní nehody. V souvislosti s nimi byli zbaveni imunity mimo jiné poslanci Libor Ježek, Jan Kasal, Ondřej Feber nebo Jiří Payne. Samostatnou kategorii představují republikánští poslanci. Šéf strany Miroslav Sládek, Jan Vik, Josef Krejsa a Rudolf Šmucr byli vydáni do rukou zákona za trestné xenofobní výroky a výtržnictví.

Přestupková imunita se ve stávající, před několika lety novelizované podobě osvědčila. Poslanec nebo senátor je podřízen obecnému režimu projednávání přestupků (tj. standardně jako jakýkoliv jiný občan), ledaže má za to, že se stal předmětem postihu kvůli parlamentnímu mandátu - tehdy může přenést projednávání přestupku na mandátový a imunitní výbor své komory. Díky tomu byla přestupková agenda v parlamentních komorách minimalizována. Imunitní výbor dává vždy větší sankce nežli policie.

Kromě anglosaského systému téměř všechny evropské ústavy snad s výjimkou švédské mají tento typ procesní imunity, sbor musí nejprve vědět, než je možné zahájit trestní stíhání, neřkuli už pak braní do vazby. Téměř všechny evropské země mají tento rozsah procesní imunity v otázkách trestního stíhání.

V Německu se poslanecká imunita vztahuje také na přestupky, což znamená, že aby se mohly stíhat, je nutné přivolení Spolkového sněmu.

v Polsku je také doživotní imunita: podle nové polské ústavy nemůže není poslanec odpovědný za žádnou svou činnost v rámci výkonu mandátu, a to ani po skončení mandátu /indemnita/. Může být odpovědný jen vůči sněmovně.

Imunita může v někom vytvářet dojem nespravedlivosti, nerovnosti nebo nerovnosti před zákonem. Ano, ale má svůj význam Tato nespravedlivost nyní, zajišťuje spravedlivost pro ostatní nyní i v budoucnosti. Nastoupí-li totalita nebude dotyčný již moci o spravedlivosti a rovnosti hovořit vůbec.