Prokorupční plány Tomáše Hudečka : Metropolitní stavební plán a Pražské stavební předpisy

Aktuálně

26.2.2014
Tisková zpráva ODS Praha

5 problematických okruhů v návrhu Pražských stavebních předpisů a jejich řešení

1. BUDOUCÍ PRÁVNÍ NEJISTOTA: Vzhledem k radikální odlišnosti znění návrhu PSP od dosud platné vyhlášky. Právní nejistota, jak je všeobecně známo, je stav z podstaty prokorupční, nikoli naopak. Nevyzkoušený experiment, není známo, jak bude docházet ke zneužívání dané regulace, zatímco u dosud platné vyhlášky už toto je prozkoumáno prostou dlouholetou aplikací a tedy lépe řešitelné na jejím půdorysu. Návrh řešení: přepracovat text návrhu do struktury analogické dosud platné vyhlášce s přehledným vyznačením žádoucích změn. Urbanistické regulativy (uliční čáry, stavební čáry apod.) pak vložit do jiného dokumentu např. do existujícícho „Metodického pokynu“ pro užívání stávajícího územního plánu.

2. PODCEŇOVÁNÍ AUTOMOBILIZACE SPOLEČNOSTI a směšování s problémem tranzitní dopravy uvnitř města. § 32 odst.6 je výslovně prokorupční – kdo a jak bude rozhodovat o výjimce z počtu 30 parkovacích stání? Návrh řešení: nezměkčovat pravidla parkování oproti dnešní platné vyhlášce, ale iniciovat legislativní zakotvení možnosti jiné regulace průtoku automobilů ve vybraných částech města (např. mýto apod.)

3. ZÁMĚR ZAHUŠŤOVÁNÍ ZÁSTAVBY ve stabilizovaných částech Prahy znamená z celého širšího centra města vytvořit permanentní staveniště na dalších desítky let. Návrh řešení: zahušťovat pouze v brownfieldech, mrtvých místech u magistrály apod. (tzv. vnitřní periferie města) Stabilizovaná území naopak chránit od budoucí plošné stavební zátěže.

4. IGNOROVÁNÍ VLASTNICKÝCH PRÁV (nejen developerů, ale i bytových družstev a společenství vlastníků jednotek) v předpokládané budoucí regulaci.
Návrh řešení: zpracovat samostatnou analýzu uváděných vzorů (Kodaň, Vídeň, Amsterdam,..) i historických pražských příkladů (Dejvice,…) čistě z pohledu jejich realizace ve vztahu k majetkoprávní struktuře. I na základě této analýzy potom nastavit projednatelnou podobu prostorové regulace ve městě.

NAPROSTÁ PROVÁZANOST NÁVRHU S BUDOUCÍM ÚZEMNÍM PLÁNEM 5. , o kterém se dosud nic neví. V praxi to znamená, že schválení vystavuje bianko šek libovolné budoucí regulaci města. Návrh řešení: částečně viz. výše – nevázat Návrh úzce k budoucímu územnímu plánu, ale naopak ke stávající vyhlášce se srozumitelným vyznačením změn oproti stavu pro budoucí právně předvídatelné rozhodování stavebních úřadů.

Pražské stavební předpisy

1) Nová stavební vyhláška přináší chaos a značnou nejistotu pro účastníky územního řízení. A je jakýmsi bianko šekem pro stavebníky a urbanisty, kteří budou mít absolutní kontrolu nad životy Pražanů. V jejím důsledku se totiž Praha stane permanentním staveništěm na příští desítky let. Vyhláška zvýší stávající zástavbu a zkomplikuje život Pražanů ve městě. Zároveň směřuje k tomu, že urbanisté a architekti budou nadstandardní měrou ovlivňovat životy vlastníků sousedních nemovitostí. Domnívám se, že návrh nových stavebních předpisů zvýhodňuje pozice stavebníků oproti zájmům vlastníků sousedních nemovitostí, což je v absolutním rozporu s ochranou vlastnických práv. I z tohoto důvodu chci zabránit dalšímu regulačnímu dokumentu z dílny koalice ČSSD a TOP 09.

2) Návrh Pražských stavebních předpisů je plný utopistických úvah. Jednou z nich je i vize o plánu navrátit střední třídu do Prahy. Ta se ovšem vystěhovává hlavně z cenových důvodů, protože v centru města dominuje hodně spekulativního, z velké části zahraničního kapitálu. O tom, jak toto řešit, není v návrhu a důvodové zprávě ani slovo. Tedy představa, že návrat lidí do centra zajistí regulace architektů, je mylná. Např. v centru Prahy stojí 100 m2 byt cca 5-10 mil., řadovka s malou zahrádkou v satelitním městě za Prahou se dá pořídit za 3,5 mil. Pro rodiny se standardním příjmem s menšími dětmi bohužel jasná volba.

3) Město nechává zpracovat Metropolitní plán (dále jen MP), který vědomě není v úplném souladu s prováděcími vyhláškami ke stavebnímu zákonu. To především vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a zřejmě i č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Návrh nařízení podobuje kritice i Ministerstvo pro místní rozvoj a požaduje jeho přepracování a standardizaci s celostátní normou.

4) Návrh nových Pražský stavebních předpisů (dále jen PSP) je riskantním neprověřeným krokem, který může přinést na první pohled netušené společenské dopady. A to vzhledem k rozšíření okruhu působnosti do oblasti územního plánování, které dosud řešily celostátní předpisy a vyhláška hl.m. Prahy č. 26/1999 Sb. Dále vzhledem k rozsahu věcných změn a k jistému uvolnění regulace, neošetřené ve stávajícím územním plánu, která má být ošetřena teprve v budoucím MP.

5) Návrh nařízení má natolik úzkou vazbu s tvorbou MP, že jedno bez druhého způsobí v umísťování a povolování nových staveb doslova revoluci s těžko odhadnutelnými dopady. Připomeňme, že MP dosud nebyl představen a dá se očekávat, že nebude prosazen do konce tohoto stávajícího volebního období. Zavedením PSP by tedy vznikl právní chaos nevídaných rozměrů.

6) PSP opět hovoří o cíli zahustit zástavbu v Praze. Proklamované zahušťování zástavby je však pouze mantrou, kterou je třeba řešit především v územním plánu a teprve následně ve správních řízeních, kde bez pokrytí problému územním plánem bude kolabovat na zájmech vlastníků nemovitostí a snahách občanských sdružení.

7) Další připomínka se týká §32 odst.(6) – výjimka z počtu do 30 parkovacích míst. Jedná se o problematické ustanovení, velké areály se mohou například účelově rozdělovat na samostatné akce do potřeby 30 aut, novostavby v centru v blokové zástavbě mohou při absenci vnitřního parkingu zatěžovat odstavenými vozidly přilehlý parter apod. Dosud je možná výjimka z potřebného počtu pouze např. u půdních vestaveb v centrálních částech města nebo garáž/ stání mimo objekt.

8) Zmenšení odstupů mezi stavbami, se kterými PSP počítá v návrhu může sice směřovat za určitých podmínek ke kvalitativně lepší architektuře a urbanismu, ale tím, že je benevolentnější, mohou vznikat také ještě problematičtější „zahušťující“ projekty než dnes. Negativní možný dopad není zřejmě autory vůbec zkoumán a předpokládají, že developer nebude tlačit na cenu, ale kvalitu projektu.

9) Návrh PSP je nevyvážený. Vychází z dílčích zkušeností navrhovatelů, které nemohou být vypovídající pro všechny typy území města.

10) Dokument se snaží o tvorbu nových pojmů nekompatibilních s platnou legislativou jako např. „rodinný dům, městský rodinný dům“, což způsobí neúnosně velký legislativní zmatek, který se bude usazovat mnoho let a pravděpodobně zcela zbytečně zaměstná občany i soudy a tím zpomalí rozvoj města.

11) V návrhu v řadě případů převažuje pohled urbanisty nad pohledem z pozice správního orgánu a jeho řízení. Území se v obecných zásadách člení na řadu typů, leč tomu následně neodpovídá nebo chybí rozlišení požadavků pro jednotlivé typy. Navržené členění se projeví až v MP. Umísťování ve stabilizovaném území není dostatečně odlišeno od území rozvojového a to ani v části územně plánovací, ani v části správně procesní. Zvláště patrné je to u dopravy v klidu, kdy návrh nařízení postupně způsobí v centru města další zahlcení veřejného prostoru automobily, který není schopen automobily pojmout.

12) Návrh je s městskými částmi sice projednáván v legislativou stanovených termínech, leč s ohledem na rozsah změn s těžko narychlo postřehnutelnými dopady jde o zcela nedostatečnou lhůtu. Bude zajímavé sledovat zapracování připomínek ze strany MČ. Například Praha 8 upozorňovala na § 34, který nařizuje povinné zřízení odkladiště kol, dosud bylo v rovině možnosti, MČ Praha 8 například toto v připomínkách odmítla. Lze se domnívat, že toto je výsledkem akcí typů „Ladíme Prahu“ (Smetanovo nábřeží atd.). MČ by měla mít možnost sama volně ovlivňovat kde odkladiště okol umístí, protože ta nejlépe zná potřeby MČ.

13) Vydání státně správních PSP, jako zcela nového povaha předpisu není zcela nová (viz výše) a nově pojatého předpisu, jen na základě projednání v Radě HMP je vzhledem rozsahu záběru zcela nedostatečné, byť ze zákona platné. Praha se pouští do značného rizika důsledků z toho plynoucích.

14) Tak rozsáhlá změna předpisů předpokládá naprosto důkladnou právní a odbornou analýzu. Návrh byl sice z některých hledisek konzultován v ozvučné desce a posléze předložen k projednání České společnosti pro stavební právo, ale zdaleka ne všechny její připomínky byly v upraveném znění akceptovány.

15) Návrh PSP extrémně zlepšuje pozice stavebníků oproti zájmům vlastníků sousedních nemovitostí, což může být v rozporu s tézemi pravicové politiky resp. ochranou vlastnického práva. Řada stavebníků již čeká na uvolnění regulace.

16) V případě vydání schválení předpisu v Radě HMP je třeba zvážit jeho napadnutí a to jak interpelacemi ZHMP, tak dalšími postupy dle zákona o hlavním městě Praze, nebo i dalšími právními postupy.

Cíle pražské ODS

Nechceme přicházet s revolučním řešením. Preferujeme spíše investice do zeleně a preferování zeleně v místech, kde je hustá zástavba. Zároveň ale odmítáme řídit život Pražanů skrze územní plán a omezovat vlastnická práva Pražanů.

Vycházíme z dlouhodobých průzkumů veřejného mínění. Lidé v Praze chtějí větší pocit bezpečí a pořádku na ulicích.

Pokud tedy má magistrát zbytečných 500 mil., které hodlá promrhat na neprůhledné práci ve své příspěvkové organizace, tak bychom si uměli představit, že místo do úředníků půjde část těchto peněz naznačeným směrem.

Územní plánování v Praze

Metropolitní plán

Současný stav územní a stavební regulace v České republice je poplatný spíše minulému režimu a socialistickému konceptu rozhodování o využití vlastnických práv jednotlivců. Je též potřeba zdůraznit, že územní a stavební regulace patří bezesporu mezi největší zdroj netransparentnosti v politickém rozhodování v celé České republice. A zároveň je potřeba dodat, že netransparentnost s fundamentalistickou územní a stavební regulace je ve svém důsledku asociální a dopadá zejména na mladé rodiny a lidi, kteří žádný nemovitý majetek nikdy nezdědí. Je až morální otázkou, zdali je důležitější „hezké“ okolí měst s bezdomovci v centru, anebo okolí měst s levnými pozemky kolem, kde si každý může postavit levnou dřevostavbu nebo obytný karavan? Pravicová strana by v dokonalém světě měla hájit a prosazovat tržní územní plánování. Protože pak by rozvoj rezidenčních a průmyslových staveb byl lépe koordinovaný a nebyl by poplatný municipálnímu politickému populismu. Současní majitelé nemovitostí se často logicky brání nové výstavbě kvůli dopadu na hodnotu jejich majetku. Tento dopad ale může být v makroekonomickém pohledu dvojsečný. Nová průmyslové zóny naopak hodnotu rezidenčních oblastí spíše zvyšují zvláště v regionech s vysokou nezaměstnaností. Sociální rozměr je opravdu výrazný. A ve většině případů sama poptávka trhu může přirozeně ovlivňovat nabídku developerů.

Tomáš Hudeček, nejdříve ve funkci radního a posléze primátora, prosazuje naopak koncentrace moci v územní plánování pod jednu instituci, omezuje pravomoci jednotlivých městských částí a jeho představa územního plánu je v podobě přísné územní regulace. Okamžitě po svém nástupu začal měnit vše co bylo platné před ním. Torpédoval již dříve schválené záměry a navrhoval jejich přepracování. V praxi to vypadalo třeba tak, že rozprášil magistrátní odbor, který měl přípravu územního plánu na starost. Zastavil pořizování nového územního plánu a přišel s vlastním Metropolitním plánem.

Zároveň začal usilovat o to, aby vedle územního rozvoje získal kontrolu i nad stavebním řízením, oba odbory sloučil. Argumentuje přitom tím, že více úředníků znamená více razítek, tedy větší prostor pro korupci. Jeho kritici upozorňovali, že jak všechny kompetence v oblasti územního plánu celé Prahy, tak veškerá povolovací řízení pro developery by byly soustředěny do jedněch rukou.

I obecně známá protikorupční doporučení hovoří o tom, že dělba kompetencí je pojistkou proti přílišné koncentraci moci a možným manipulacím. Ve svých koncentračních krocích postupoval dál a čím dál vice se rozcházel s tím co hlásal z opozičních lavic. Hudeček například vždy kritizoval prosazování celoměstsky významných změn. Tento systém byl vymyšlen speciálně pro obnovování území v oblasti tzv. brownfileds. Schvalování těchto změn běží ve zrychleném režimu a schvaluje se mimo připravovaný koncept nového Metropolitního plánu.

Nicméně Tomáš Hudeček jako velký kritik tohoto postupu realizoval svou vlastní vlnu těchto celoměstsky významných změn. Pokud se na jeho celoměstsky významné změny podíváme podrobnější optikou, tak zjistíme, že poměr mezi zástavbou a zelení je v jeho konkrétním případě ve 100% na úkor zeleně. V průběhu svého působení v opozici vždy prosazoval, aby v případě komerčních změn územního plánu na zastavěnou plochu vždy existoval nějaký benefit pro hlavní město. Nicméně on sám tak vůbec nepostupuje, ač to po městu dříve sám žádal.

Budoucí Metropolitní plán bude mít na základě již projednaných změn na zastavěné plochy nižší bilanční koeficient ve vztahu k zeleni než měl nový územní plán, který byl připravován mezi lety 2008 - 2012, protože Hudeček zeleň už jen ubírá. Je tak paradoxem, že tolik kritizovaný územní plán připravený mezi lety 2008 - 2012 bude mít větší bilanční koeficient zeleně než ten Hudečkův. Sám primátor často argumentuje tím, že nově pořizovaná změna neovlivňuje koeficient ve vztahu k zeleni. Nicméně opak je pravdou, protože tímto trikem se do zeleně pouští zástavba. Obchází se to například tím, že zeleň nelesní mění na rekreační. V rekreační zeleni už podle platného územního plánu zástavby být může.

Dalším jeho zásadním krokem byla transformace příspěvkové organizace města pod názvem Útvar rozvoje města (takzvaný pražský architekt, ÚRM), která byla vždy pouze připomínkovým a poradním orgánem. Jeho zásahem se z ní stal rozhodující orgán v případě jakékoli nové stavby v hl. m. Praze. Z ÚRM vytvořil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a přenesl na něj značnou část kompetencí, které dříve měly odbory města v režimu státní správy. V současné době je jeho institut rozpočet 500 mio. (navýšen z 250 mio.) a 250 zaměstnanců. Dříve měl pouze 50 zaměstnanců. Je to absolutní korupční prostředí, které zadává soutěže pro spřátelené architekty. Příkladem je Vítek Máslo. Je nepřijatelné, aby si člověk, který se dosud živil lobováním za stavební činnost, hrál na zcela „transparentního“ pověřeného ředitele, který se navíc usmívá z plakátů „Ladíme Prahu“. Je to podivné a nedůvěryhodné. Musíme pouze věřit, že v této nové pozici se bude chovat transparentně a nebude nahrávat různým společnostem, pro které v minulosti pracoval.

Střet zájmů

Případem podivného střetu zájmů je například jednání architeklů Koutského a Másla, kteří nejdříve pracovali pro ÚRM. Když ÚRM zadal soutěž o grant v hodnotě 20 mil. Kč, příjemci grantu se staly ateliéry, ve kterých oba působí. Jde tedy o jasný střet zájmů a korupční prostředí.