Článek z blogu karelhanzlik.blog.idnes.cz

Aktuálně

Ve snaze co nejvíce zvýšit kvalitu života lidí ve svém okolí musí člověk často přemýšlet o kreativních a moderních a řešeních. To platí zejména v případě šetření financí při současném zachování úrovně poskytovaných služeb. S kvalitou služeb se to v posledních letech výrazně zlepšilo, co se týče snižování cen však nikoliv. A to se náš trh s energiemi rozrostl o nové společnosti, nové hráče, novou konkurenci. Ani to však není zárukou nejnižších možných cen pro zákazníky, což je z pohledu společností, které existují, aby generovaly zisk, celkem logické. Je to legitimní nástroj obchodní politiky, snaha jak zajistit patřičný výdělek pro svůj byznys.

Tím však přichází zkrátka především zákazníci. Nepružné chování společností, které dodávají lidem elektrickou energii a plyn, spolu s železnou pravidelností opakujícími se zprávami o dalším zdražování, vyvolává v lidech leckdy pocit, že levněji a lépe už to snad nejde. Vždy když energií nebo plynem šetřím, další rok mi jej tak jako tak zdraží. Co tedy udělat pro to, aby dodavatelé i odběratelé našli společnou cestu, která bude výhodná pro oba? Odpověď je ve své podstatě jednoduchá – vyzkoušet nové řešení, nahlédnout na celý problém z jiného úhlu a pak vymyslet optimální řešení.
Když se tedy podíváme na odběr elektrické energie nebo plynu z pohledu zákazníka, jde mu o kvalitní servis za co nejnižší cenu. Z pohledu dodavatele pak celá věc má dvě roviny. Jednou je výše ceny za určitou jednotku při malých dodávkách – logicky musí být vyšší, protože je vynaloženo více energie na menší dodávku pro koncového uživatele. A ta druhá rovina? Cena může být nižší, ale dodávky musí výrazně narůst. Při porovnání požadavků obou stran se pak dá nalézt řešení výhodné pro oba, posuďte sami. Zákazníci, odebírající elektrickou energii nebo plyn se spojí a spočítají dohromady své odběry od různých dodavatelů. Sdružením všech odběrů tak vytvoří jeden velký odběr, který může zaštítit jeden potencionální dodavatel. Pak již nezbývá než se společně přihlásit do elektronické aukce, ve které se potencionální dodavatelé podhazují. Platí zde, kdo nabídne míň, vyhrává. Dodavatel, který nabídne nejnižší cenu, bude mít zaručen velký odběr na stanovenou dobu, což představuje jistotu a stabilitu jak z pohledu dodavatele, tak i zákazníka. Zákazník totiž bude vědět, že na určitou dobu, za předem stanovených podmínek, bude mít garantovanou cenu, levnější, než platil dosud. Jednoduché, rychlé, efektivní a hlavně výhodné řešení pro obě strany.
Říká se, že příklady táhnou. Kéž by tento příklad byl inspirací i pro větší odběratelské a dodavatelské celky, než jsou jen městské části. Je jasné, že větší celky s více zákazníky by přinesly náročnější a větší agendu při realizaci takovéto aukce, ale proč to nezkusit? Když se může šetřit v malém – malé samosprávy, proč by to nešlo i ve větším měřítku?